Budíte se ze sna zpocení? Já moc ne, ale nedávno ano. Byl jsem mokrej, jak zpařená slepice. Představím vám tu hrůzu, co mě potkala.

Snad to byl chlap. Určitě to byl chlap! Chlap jako hora. Vietnamjeansy spuštěné od pasu někam, kde již dávno nekončila zpocená záda. Vstříc světlu vyhřezlý žlábek, kterým se záda půlí v prdel. Na poklopci plíseň od nedokonale odpařené moči a kolem na sáhy příšerný zápach zpařeného nevyřezaného kňoura. Na košili, tam kde paže vstupují do tlustého těla, měl koláče asi týdenního, stále však vlhkého potu. Zpocené čelo (vysoké až v pleš) na místě, kde slušný člověk mívá obličej, byla pouze debilova křeč, ozdobená smrdutou leninskou bradkou plnou bílých prášivých lupů.

Vyprávěl hlasem rozjetého ježka odporné storky o tom, jak si do starého prezervativu strká fazole, aby nemyté prostitutky z Kladna, kde žil, měli alespoň nějaký požitek z jeho oplzlých choutek. Na krku měl starý umaštěný fotoaparát, na který lákal odtloustlé slečny po sezóně do svého doupěte, které nazýval atelierem.

S přízvukem rozvrzané koloběžky se chlubil, že posílá udání na lidi státním institucím na místa nejvyšší. A následoval smích evokující imitaci zvuků zvracení a pšouků. Při posledních slovech, mísených se zelenými hleny, které vycházely z jeho tlamy, jsem se neudržel a hnán a popouzen nevídanou dávkou hnusu nazvracel jsem mu otvorem jeho držky až do jícnu. Hnusoba vyvalila oči a celkem smírně polkla. Pak říhla něco v tom smyslu, že se ještě uvidíme a odjela dobře nasycena ve svém zrezivělém Formanovi někam směrem na západ města Kladna.

Pak jsem se probudil. Obrovská porce lidské sprostoty a hnoje. Byl jsem zpocenej jako ta kreatůra. To přece nemůže být pravda! Ale není to vymyšlený, je to zlej sen. To jsem si oddychnul.

Kdybyste to ale někde potkali nebo o tom zaslechli, nenechte to tak a dejte vědět. Mám z toho obyčejnej lidskej strach!