Právo interpretace díla, vnímané jako povinnost k jeho zveřejnění

Věnujme se jednomu ze způsobů uskutečnění fotografického díla, jež v současném vnímání podoby vzniku obrazu naráží na nemístné, až mýtické deziluze.

S teorií zaznamenání obrazu pomocí stále moderních prostředků jako je fotografie se ztotožňuje tolik vyvracený mýtus, že vlastní fotografie je nic víc, nic míň, než zaznamenání shluku reálných prvků v čase. Po celá desetiletí je teorie realitivizmu ve fotografickém obraze vyvracena prostřednictvím jistých pokusů o abstrakci zobrazené myšlenky. Proč tyto snahy o jakousi modernizaci oboru stejně rychle zanikají, jako přicházejí na svět? Základem fotografického obrazu není primární idea, ale viděná realita, která na sebe s myšlenkou vzájemně působí a navzájem se pak ovlivňují. Je však téměř jisté, že při hledání nových způsobů zobrazení jsou a nepochybně budou snahy základní fakt vzniku obrazu pomocí fotografické technologie zvrátit, posunout, přesunout. Podle mne je to cesta falešného hledání a zároveň potlačování bazálního principu díla, čili přetváření v něco od základů zcela jiného. Primární dílo, tedy obraz prvotně zaznamenaný na nosné medium je v současnosti často považován za dílo dokonané a autorsky hotové. Jak, když jde o pouhý záznam bez další interpretace.

Právě v autorském zveřejnění, v interpretaci ideového prvku umocněného reálným zobrazením dochází k prvnímu završení obrazové sdělení. Lapidárně řečeno, dostali jsme se k zarámovanému obrázku pod sklem. A to je u fenoménu jakým fotografie je málo. Chtěl bych se zde dostat do diskuzí a komentářů o dalších nepřeberných možnostech interpretací právě onoho primárního díla, zaskleného obrázku. Kam až autora chrání zákon, kam naopak sahá jeho právo na způsob interpretace jeho díla? Jakým způsobem je možno ovlivnit sekundární interpretace. Dostal jsem se ve svých teoriích zatím ke třem fázím možnosti. Podle Faersonnovy studie, právo na autorské zasahování do terciárních sfér slábne úměrně s chutí autorsky na interpretaci působit. Já si dovolím nesouhlasit, ale o tom až příště…