Jistě si vybavíte situaci, kdy jste něco, dejme tomu, neudělali dobře a někdo, dejme tomu manželka, vám to dokola opět a opět připomíná. Jak jste tehdy vybouchli, jak to bylo nepříjemné připomínat nepříjemné. Proto se nedivme komunistům v ČSSD ani v KSČM, že takovou instituci pro paměť národa ze zásady odmítají. Jeden z argumentů zní, že by oživená paměť štěpila národ. Ano, to mají pravdu. Na komunisty a nekomunisty. Všiměte si, že nepoužívám slovo antikomunisty. V tom jsem za jedno s Václavem Klausem, že antikomunismus nemá budoucnost. Důležitý je nekomunismus. Já si dokonce myslím, že za vlády jedné strany bylo daleko obtížnější být nekomunistou, než antikomunistou. A dokonce si myslím, že to bylo daleko užitečnější. Takže pro současného komára je příjemnější pamatovat si ty skvělé bonifiti firmy se srpem a kladivem jako byl poloviční úspěch s rudou knížkou v kapse, imitace vzdělání na večerních univerzitách ikon proletariátu a hlavně možnost dočkat se postavení i pro neschopné. Nepříjemně šťěpná jsou pak pro bolševika slova jako Horáková, uranové doly, popravy, ostnatý drát. Pro nekomunistu jsou nepříjemné naopak komplet všechny atributy bývalého režimu a navíc je pro něj krajně nepříjemné na ně zapomínat. Tam někde bude ten zakopanej pes. Nechci se dotýkat dějin, ale myslím si, že národ s poloviční nebo neúplnou pamětí nemusí být schopen neopakovat chyby, a to by mohlo být pro budoucí dějiny osudné a pro ty opravdové dějiny ostudné.