Titulek pro následující řádky o umění odejít jsem nevymyslel, ale vypůjčil jsem si ho z románu Františka Stavinohy. Pro život a smrt Jana Kaplického je to stejně jedno.

Svět 2008 je (a pomalu byl) o barvách

Nebo jsou nebo jsou, ale málo schopných nebo málo a hodně všehoschopných aneb trocha komentorování o věčné neschopnosti odcházení a nafurt!

Už v tom zase mám zmatek. Ten papírovej čert na strašení lidí, co tomu tady řikaj noviny zase děsí. Buď Rathem nebo zdražením energie elektrické.

Nádech setkání starých abiturientů, tedy vidět dávno zapomenuté, připomínala výhra našich kladenských nad slávií z haupštatu. Tedy chlapci moji, udělali jste mi radost s těmi dřevěnými hůlkami. to teda jo. To se musí nechat.

Když jsme letos plánovali s Honzou Zemanem cestu do Kosova, netušili jsme, že se podíváme za aktery naší vystavy Děti v Kosovu, která proběhla před pěti lety v naší republice. Tehdy jsme neodhadli jak surový bude její osud.

Návrat z dovolený, vyvolat fotky, tedy rychle vyvolat fotky, aby maminky viděly... Mladý byli na rekreaci! Bože, stal jsem se na čtrnáct dnů prachvobyčejným pastičkářem!